pan blog stůně

Drazí přátelé...

jistě jste si všimli, že můj blog opět již delší dobu chátrá...
Ano, dlužím Vám tedy vysvětlení...
Stalo se veliké neštěstí a můj blog velice vážně ochořel...
Doufám tedy v jeho brzké uzdravení...a modlím se aby nás neopustil natrvalo... je na tom totiž opravdu velice, ale velice zle... ubožátko malé...

Nový přírůstek z ateliéru GD FMK UTB :)

... a ještě jedna příjemná zpráva. Našim starším spolužákům z grafiky, Kubovi a Aničce se minulou středu narodil malý Matěj. A hned od narození bloguje :) Mrkněte zde ... Matýskův blok_ Gratuluju !!! :)

chlapík s xichtem wlka ...

ti co čtou YP tak už to znají, takže pro ty ostatní...

...tohle je fakt démon, jestli si chcete zlepšit náladu a máte chvilku času,
poslechněte si tohohle týpka, co si říká
Chlapík s xichtem wlka :) !
Doporučuju hlavně skladbu Plná taška hulení!

Mnichovo tajemství

Koupila jsem si sýr. Jó polština je občas zábavná :)

śnieg w Krakowie

***************************************
***************************************
***************************************
sněžíííííííííííí v Krakowěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě
***************************************
***************************************
***************************************
***************************************
***************************************
***************************************
***************************************

Adisha fotí a bloguje z anglicka

Když budete chtít mrkněte zde, jak je v Englandu. Holky, Peťka a Ady (Hruška) jsou, žijou a pracujou teďka v jednom hotelu blízko Londýna a ADISHA má svůj fotoblog. Tak se mrkněte...

prozse dwa male grzane piwe !

...i v Polsku už je pořádná zima i když sníh pořád nikde, zatím pořád prší, tak doufám, že třeba o víkendu konečně přijede Martin na bílém koni. :) A jak jsme tak často promrzlé až na kost je občas třeba mezi konzultacema zalézt do nějaké příjemné teplé hospůdky. Obě jsme se tady s Adélkou zamilovaly... a to do svařeného piva (dělávali jsme to i kdysi doma s medem). Tady ho dělají tak jako svařák, s hřebíčkem, pomerančem skořicí a sirupem, nejlepší je se sokem imbirovym. (zázvor) Parádička! Na zahřátí to nejlepší co může být. A kavárničky tady jsou taky vychytané, ještě jsme nevlezli do kavárny která by nebyla pěkná. Opravdu každá má svůj osobitý charakter...dneska jsme byly v takové studentské kavárně (ehm..na piwo.. ) blízko naší fakulty. Café Schafé ... díky za tip ADY :) ! Je opravdu úžasná, ale těžko se to popisuje, je třeba přijet za náma a my Vás tam zavedem, můžete si tam sednout například do skříně a vychutnat si šálek kávy přímo v ní nikým nerušen. Což nás ovšem trochu zarazilo je zdejší systém objednávání ve většině hospodách i kavárnách. Poprvé jsme seděli v jedné asi dvacet minut a už chtěly málem odejít a až pak jsem si všimla na baru nápisu: ZAMÓWIENIA PROSIMY SKLADAC PRZY BARZE. Tady to tak chodí fakt všude, obsluha tu nechodí, objednává se vždy u baru, přišlo nám to divné jelikož jsme v takové pidikavárničce seděly samy jen s jednou cizí slečnou a slečna celou tu dobu stála za barem a nic :) ... jo a poláci mají taky skoro všude společné ustepi, nebo ustepe? jej, polské skloňování mi fakt nejde :)

Dziwny dzień w Polsce

Dnes byl divnej den... začal teda docela pěkně, to si nemůžu stěžovat, dobře jsme se vyspaly, jelikož jsme včera dělaly návrhy do školy nějak do druhé v noci a ráno jsme nespěchaly do školy,tudíž jsme si mohly pospat. Dokonce svítilo slunce, ale jen do té doby, co jsme vyšly z baráku. Pak už jenom chcalo. Na dnešek jsme měli jít v pět večer do kresby a tam jsme se měli sejít se studenty a profesory a jít společně na 6 na vernisáž naší slečny asistentky Joanny, která vystavuje své, mimochodem velice zajímavé obrazy (Takové jakoby kresbo-malbo-koláže.)
Cesta do školy byla velice ale nepříjemná. V půlce cesty jsme musely vystoupit a přesednout na jiný autobus, autobus jedoucí před náma totiž přejel nějakého člověka... my jsme to nevěděly ale bohužel jsme prošly přímo kolem, radši bych to neviděla. Je to zvláštní, za 24 let co tu jsem, jsem snad neviděla jedinou nehodu a za poslední 3 týdny, co jsme v Krakowě je tahle už druhá.
Jak jsme byly vyplašené tak jsme přesedly na první autobus co přijel aniž bychom se podívaly kam jede a dojely jsme... no zkrátka ůplně někam špatně. Nějak jsme se pak domotaly až ke škole, mezitím jsme se ovšem stihly ještě jednou totálně ztratit a jednou nasednout na špatnou tramvaj která nás zase zavezla jinam. Do toho zima, pršení a už skoro hodinové zpoždění. Když jsme nakonec doběhly do školy do ateliéru rysunku, samozřejmě tam už nebyla ani noha ani ruka, naštěstí jsme pak potkaly jednoho profesora, který nám ochotně poradil a ukázal na mapě jak se tam dostat. Bylo to sice docela daleko, tramvají a ještě pěcha ale pak už se to trochu zlepšilo, šly jsme sice pozdě, ale po cestě nás napadlo koupit slečně nějakou kytku, tak jsme koupily jednu ruzicku za 6 zlotych a prisli jsme s vyplazenýma jazykama asi tři sekundy před zahájením, jakoby čekali jen na nás. Slečna Joanna byla dojatá a fakt jsme ji asi udělaly radost, říkala, že dostala jedinou kytku a to od nás. Tak jsme si ve finále ještě dobře šplhly. No a pak už nic... pak jsme přijely na naši krásnou kolej, povečeřely a teď jsme tady... už pěkně v teple, akorát teďka zrovna venku houká další sanitka a já musím myslet na to, jak dopadl ten chudák človíček co ho porazil ten autobus...snad bude v pořádku!
...
dneska byl teda divnej den. Uvidíme co přijde zítra. DOBRANOC!

Na nowo do tyłu v Polsce ... aneb o5 z5 v Polsku

... taaaaaak a nestihla jsem to :) ! Je pár minut po půlnoci a teprve zasedám ke kompu. Cesta byla dlouhá jako vždy ale přežili jsme ji zdárně a už jsme zase u plžáků v Polsku. Plži, plzáci - to prej vymyslela moje spolužačka a kamarádka Lucka (a mě se to nějak zalíbilo :), která je teďka na stáži s druhým spolužákem Efou (ano, to je ten známý kluk z internetu) ve Slovinské Ljublaně. Lucka taky samo píše blog a podívat se, jak si tam s Filipem žijou a studujou můžete zde:
My jdeme tedka trochu máknout na zítřejší, pozítřejší a popozítřejší konzultace, navolily jsme si toho ve skole trochu moc :) a tak se nám to tak nějak kupí. Máme toho tak třikrát víc jak ve Zlíně. Krom ateliéru (u nás Grafický design s panem Illíkem - tady Visual Communication s panem Plutou, nebo Plutem? - sakra, vzdycky to reknu nejak spatne, nevyznám se v tom - promiň Adél :) a omluva i panu Plutovi...?!) ..tak tedy kromě ateliéru máme ještě třikrát týdně po třech hodinách kresby, jednou týdně Poster design, tedy hodiny plakátu, kde se s panem Piotrem Kuncem učíme, jak udělat pořádný polský plakát :), aby toho nebylo málo tak jsme se přihlásily ještě do hodin serigrafie... na tento týden máme připravit nějaký projekt...tak sem zvědavá co ve finále vznikne :) ale těšíme se na to, no a uplne posledním předmětem jsou hodiny Electronic visualisation, tedy počítače a to je fajn...zatím to vypadá, že tam můžem přijít jen kdy budem chtít a pan profesor (mimochodem s výborným jménem Kyberský, ...beztak to zase komolím...ehmmm... takže pan Kyberský určitě promine, nebude ani muset, stejně se to nedočte.) ...nám vysvětlí jen co budeme chtít a za tohle dostaneme zápočet. Velice milý a vtipný pán. Mimochodem to jsou tady všichni, už jsme z toho krapet nervózní jak jsou na nás všichni milí. Je to divné, ale už bysme možná raději uvítaly nějakou drobnou kritiku, než si během jedné konzultace poslechnout aspoň pětkrát dokola, jak je všystko bardzo fajne, dokonale, jak se to panu profesorovi podoba a podobně, byť můžete do hodiny přinést s prominutím pěknou sračku. Jejejej :) no jednou, dvakrát to i potěší, ale co je moc ... :) no teď už tomu pomaličku přestáváme věřit :)))) Ale tak jsou na nás hodní, jsou takoví myslím na všechny Erasmus studenty.
...aaale tak nestěžuju si :)

niedziela w domu

... dnes je neděle... já jsem doma v eFeM. Venku chcije a chcije, je skarede, venku uz pomalu tma a je to presne ten den, kdy se clovekovi nic nechce.Kromě toho jsem si ted vsimla,že jsem na můj blog krapet pozapomněla, docela to tady chátrá ... jak jste si jistě všimli, nejsem člověk zrovna zrozený pro bloggování... tak slibuju (alespon sama sobě), že večer až přijedu, tak napíšu nějakej pořádně dlouuuuuuuuuhej update. No...

Uvidíme.
však víte...dneska je přesně ten den, kdy se (alespon teda mě) nic nechce...

...ale vůbec.