Lekcja rysunku aneb chci umět kreslit !!!

Cześć! Blondýny se opět hlásí z Krakowa. Tak nás nazval náš milovaný kamarád, spolužák, známý též jako ,,kluk z internetu,, EFA :) www.youngprimitive.cz
Po čtyřech dlouhých letech jsme se opět zapsaly do ateliéru Rysunku, tedy kresby.
Vytáhly jsme naše staré, prachem pokryté krabičky s uhlama, rudkama a dalšíma kreslícíma potřebama a hurá na věc! :) (ehm...tedy spíše Adélka, já byla zase nepřipravená...) Kresbu máme třikrát týdně, uf což je docela dost, ale zjistily jsme, že nás to docela i baví, člověk si odpočine od počítače a možná se něco i naučíme. Jelikož ve Zlíně jsme si kresbu moc neužily, ale spíše zprotivily, ti z Vás, kteří absolvovali hodiny u pana Zemana určitě chápou proč. Zatímco ve Zlíně bylo nejdůležitější věcí, jestli máš papír podepsaný v pravo nahoře tiskacím písmem na místě, které je již předtím otištěno razítkem. Bylo důležité, jestli máš na papír lepící pásku takovou a ne jinou, protože tahle je lepší, než ta druhá a jde snadno a to dokonce i opakovaně odlepit a nalepit a kreslicí desky tak zůstanou čisté, jako dětské prdelky. Na FMK jsme nesměli málem ani promluvit, protože když přišel pan profesor, chtěl slyšet pouze šustění uhlů na papírech, žádné mluvení a běda aby nás napadlo si třeba pustit hudbu, byť by to byla třeba klasika. Při samotné kresbě pak bylo samozřejmě nejdůležitější, aby se na papír vlezlo ůplně všechno, nejlépe tedy oblečená mládá slečna ve šněrovaných kozačkách až do pasu, se spoustou drapérií na sobě a nejlépe ještě s kandelábrem, kanystrem a motorovou pilou vedle sebe. Pila se občas střídala s bicyklem.
Tady je to o něčem jiném, máme přijemnou mladou asistentku, která je asi o tři roky starší než my, pana profesora, starého fousatého bohéma, který ale bohužel neumí anglicky, tak se s ním většina studentů z erasmu nedomluví. Především je tady ale mnohem lepší přístup v samotné výuce. Slečna asistentka přistupuje ke každému individuálně, každému dokáže poradit tak, aby se sám vyvíjel podle jeho vlastní osobnosti a vytvořil si svůj vlastní styl, u nás jsme museli kreslit všichni stejně, tedy kresbou studijní, jakýkoli náznak vlastního volnějšího přístupu byl nazván manýrou a dopadlo to tak, že jsme se skoro až báli se dotknout papíru. Zde Je to velice příjemné, protože se člověk může uvolnit a pořádně se na papíře vyjádřit, aniž by musel mít strach že ho zato někdo zpeskuje. No, rozjíždíme se zatím pomalu, mé tahy tuhou po papíře jsou zatím ještě docela plaché... 4 roky bez kresby a předchozí výuka se na mě trochu podepsaly, ale lepší se to :) Teďka přikládám pár fotek kreseb našich starších polských spolužáků, své výtvory zatím publikovat nebudu, před odjezdem domů je zde možná ukážu :)